Kdo by neměl rád malé děti. Já tedy rozhodně patřím k těm lidem, kteří mají opravdu moc rádi malé děti. A já jsem taková byla vždycky a taky mohu říct, že v dětství jsem chtěla být učitelkou v mateřské školce. A musím vám taky říct, že mé nadšení mi vydrželo opravdu dlouho. Já jsem totiž vystudovala pedagogickou fakultu a jsem na sebe za to velmi pyšná. A učím ve školce malé děti. Práce ve školce byla opravdu dokonalá a bavila mě v mnoha ohledech. Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych dělala nějakou jinou práci než práci ve školce. Ještě jsem chvíli uvažovala o práci ve škole na prvním stupni, ale nakonec to vyhráli malé děti, které mám ráda. Malé děti jsou přece jenom v něčem lepší. Nejsou moc náročné a je s nimi větší zábava a více se s nimi nasměji.
Ovšem ale taky jsou případy, kde jsou nějaké děti protivné a neví se vůbec proč jsou takové. Jistě taky znáte takové případy. Měla jsem třeba jednoho žáčka ve školce, který se vztekal úplně na všechno a já nevěděla důvod vzteku. Pokud nebylo po jeho, tak bylo opravdu ve školce dusno. Díky tomuto chlapečkovi se některé malé děti bály.
Děti se toho chlapečka bály, že jim třeba například ublížit. Musím říct, že taková doba byla opravdu náročná. A i když jsme si promluvili s rodiči toho chlapečka, tak nám to bylo k ničemu. Ostatní děti byly docela v pohodě, jenom ten jeden jediný chlapeček to všechno kazil, což nás učitelky dost mrzelo. Já chápu, že chlapeček za to nemohl, ale bylo to náročné a složité. Nakonec to dopadlo tak, že asi za pět nebo šest měsíců se chlapeček docela změnil k lepšímu. A od té doby už to bylo všechno lepší. Nicméně ale i přes tuto špatnou zkušenost mám děti stále moc ráda a práce ve školce mě opravdu moc těší. A nemám v plánu tuto skutečnost měnit. Jsou to děti a děti mají práce někdy své dny anebo dlouhé měsíce, kdy mají období vzdoru, což je normální.