Snad první karetní hra, se kterou se děti seznámily v době, kdy už dokázaly rozlišit číslice od jedné do deseti, byla Vojna. Každému z hráčů byla přidělena hromádka karet, obrácených zadní stranou nahoru. Tak, aby nebyla vidět jejich hodnota. Uprostřed stolu bylo ono nejdůležitější místo, na které se karty pokládaly. Už obráceny hrací plochou nahoru. Vítězem každého kola se stal ten, kterého karta byla nejvyšší. A absolutně nejlepším hráčem ten, kterého hromádka byla větší než ta soupeřova. Pokud se sešlo více hráčů, vydržely u ní strávit děti celé hodiny. Další oblíbenou karetní hrou byla Kvarteta.
Ta už vyžadovala vyspělejší hráče. Protože k jejímu provozování byly zapotřebí určité vědomosti. A tak si podle věku bylo možné vybírat snad ze dvaceti různě tématických karetních sad. U kterých se školáci nejen dobře bavili. Ale rovněž si osvěžovali školní znalosti z různých oborů. Manuální zručnost si bylo možné vyzkoušet u všemi oblíbené karetní hry Záchod. Na hrací plochu se rozprostřely všechny karty. A uprostřed se na ně postavil záchod. Ze dvou karet coby zdmi a horní kartou coby stříškou. Vyhrál ten, komu se podařilo vytáhnout nejvíce karet a přitom ho nezbourat.
Pro mnohé kluky zůstala až do dospělosti snad nejoblíbenější karetní hra – Mariáš tou, která se dala hrát opravdu všude. Ať už doma na konferenčním stolku, tak ve vlaku, na desce pod okýnkem při cestě na brigádu. Tak ve stanu, při svitu baterky. Pravidla jsou tak notoricky známá, že pokud vyzvete svého dědečka na rodinné oslavě ke hře, nebude se ani chvilku rozpakovat. Mezi nejoblíbenější přikládací vykládací hry patřily jak Žolíky, tak Kanasta. Tyto hry si rády zahrály i ženy. A přátelské večery se často trávily právě tímto způsobem. Pro zpestření hry se dokonce tvořily týmy. A pro ten vítězný byla připravena sladká odměna. U karet tak čas plynul v příjemné atmosféře.